Věděli jste, že se nemusíte ztotožňovat s žádným žánrem nebo kategorií a ve skutečnosti si můžete vytvořit cokoli, co chcete, abyste vyjádřili myšlenky způsobem, který je pro vás pravdivý?

HATman.01 řekl:

GM a šťastnou středu vy všichni! "Ermitáž" v rámci skupinové výstavy "ECLIPSE" @objktcom kurátorem @scenespaces stále k mání na 250 ꜩ (odkaz na práci níže)

Roman Graffiti - Lidový spisovatelský kolektiv. Graffiti nalezená na starověkých římských ruinách byla kdysi výzkumníky a institucemi odmítána, stejně jako je často odmítáno umění a kultura zde v tomto prostoru. Přesto jsou tyto starobylé spisy a kresby nyní považovány za jedno z našich nejcennějších oken do myšlenek a postojů společností minulosti, za decentralizovaný vhled do skutečného života lidí. V tomto duchu pracuje kolektiv a blog Roman Graffiti. Od betonových zdí měst až po ty zakódované zdi fór píšeme jako záznam a reflexi kultury, jak je vyjádřena uměním. Mám štěstí, že jsem se ocitl v čele tohoto týmu scénáristů; jejichž díla by dobře zapadla mezi poezii nalezenou v Maiově domě, kteří by dokázali dát dialog dni, jako to kdysi dělala ta na zdech athénského tržiště, a která odrážejí porozumění umění a kultuře stejně jako ty nápisy nalezené na stěnách Fabiova obchodu. Za poslední čtvrtletí jsme již označili 91 "zdí" s více než 270 stranami, které pokrývají vše od našich současníků až po nejopovržlivější části umění a kultury, a to jsme teprve na začátku. Jsem hluboce vděčný za ty, kteří nás sem koupili, sjednotili tyto nesourodé dopisy, financovali dláta, aby naše poselství mohlo být vytesáno hlouběji do každodenní zdi, a povzbudili nás, abychom našli nové zdi, na které bychom mohli psát. Bez @bonk_inu a @exchgART @JTLissPhotoArt @strakts @FramesbyVik @intodaysnight bychom nemohli dělat vše, co děláme.

Klobouky.Sats GEN2 Litepaper 🧵🧵🧵 GEN1 jsme vyprodali před rokem a od té doby se soustředíme pouze na to, abychom se pokusili koncept posunout dál a dosáhnout více. Více o Bitcoinu. Více pro umělce. a více pro scénu. Vítejte na stránkách Hats.Sats... 🧢🧢🧢

Jmenuji se Ilya Bliznets (nar. 1997). Jsem umělkyně z Ruska a umění se věnuji devět let. Zpočátku jsem se zaměřovala na tradiční umění; Pracovala jsem s malbou, objekty a grafikou. Malba byla mým primárním médiem a je jím dodnes. Před třemi lety jsem objevil NFT a začal se hlouběji ponořit do digitálního umění. Od té doby se mé zaměření přesunulo směrem k digitálnímu prostředí a stále více se věnuji práci s digitálními nástroji, včetně rychle se rozvíjející oblasti umělé inteligence. Pokud jde o mou současnou praxi v digitálním umění – pracuji v oblasti digitální figurativní malby. Ve svých dílech kombinuji obrázky vytvořené pomocí umělé inteligence (sloužící jako základ nebo rámec) s manuálním postprocessingem ve Photoshopu. Používám různé štětce, filtry a techniky prolnutí vrstev k vytvoření výrazné malířské textury. Začleňuji také různé soubory PNG, které najdu online – často se jedná o objekty, které integruji do samotné kresby a obohacuji tak hlavní kompozici. Jádrem mého přístupu je pozorování a zájem o každodenní detaily, které propojuji se surrealistickými prvky a vytvářím mnohovrstevnaté vizuální scény. Primárně se zaměřuji na vnitřní svět. Je pro mě důležité reflektovat a chápat, co mě naplňuje – mé stavy, emoce a motivy. Umění mi pomáhá lépe si uvědomit sama sebe, dát věcem smysl, všimnout si toho, co dříve zůstávalo ve stínu, a najít vlastní identitu. V tomto procesu se já sám stávám ústředním předmětem svého uměleckého zkoumání.

Když přemýšlím o tom, proč melancholické pocity prostupují mou tvorbou, často se vracím k něčemu, co napsala Rebecca Solnit ve své eseji The Blue of Distance: S touhou zacházíme jako s problémem, který je třeba vyřešit, zabýváme se tím, k čemu touha je a jak to získat, a zaměřujeme se na to spíše než na povahu a pocit touhy, i když je to často vzdálenost mezi námi a objektem touhy, která vyplňuje prostor mezi námi modrou touhou. Někdy si říkám, zda by se při nepatrné úpravě perspektivy dala považovat za pocit sám o sobě, když je lidskému údělu vlastní stejně jako modrá dálce? Dokážete-li se dívat do dálky, aniž byste ji chtěli zavřít, dokážete-li vlastnit svou touhu stejným způsobem, jako vlastníte krásu té modři, kterou nikdy nemůžete vlastnit? Neboť něco z této touhy bude jako modř dálky jen přemístěno, nikoli utišeno získáním a příchodem, tak jako hory přestanou být modré, když přijdete mezi ně, a modrá místo toho zabarví nejbližší onen svět. Někde v tom je záhada, proč jsou tragédie krásnější než komedie a proč máme obrovské potěšení ze smutku určitých písní a příběhů. Něco je vždy daleko." Věřím, že jako umělci jsme již instinktivně naladěni na myšlenku, že touha, nepřítomnost a smutek nejsou symptomy, které je třeba fixovat, ale způsoby bytí, které je třeba cítit. Stejně jako každý druh pocitu, i smutek má moc nás rozšířit, prohlásit, že cítíme a že existujeme. Ukazuje na to, co z nás nelze vyrvat, i když je to paradoxně odraz naší touhy, naší touhy po věcech, které nikdy nemůžeme mít. Říkat "nedělejte smutné umění, protože se nebude prodávat" znamená nepochopit, co umění je a proč ho děláme. Nechtěl jsem vytvářet umění, které by se přizpůsobilo trhům. Moje umění a styl není marketingová strategie. Tvořím, abych se cítila svědkem, abych byla svědkem ostatních, kteří to mohou cítit stejně, a abych se transformovala a mluvila o nevyslovitelném. Vytváření umění, které je temné, smutné nebo melancholické, není jen estetika, kterou lze zabalit do produktu v naději, že bude pověšen na zeď nebo uložen zamčený v účetní knize. Je to radikální forma upřímnosti. Jsem to já, kdo říká, že existuji. Nikdy nebylo naším úkolem být stravitelní. Umělci se vždy bouřili proti normám naší doby. Odvažte se být jedním z nich. Odvažte se vytvářet umění, které s vámi rezonuje; umění, které je vaším svědkem, i když vás znepokojuje. Zvláště pokud vás zneklidňuje.

vrstva

GM - experimentování