Alex Honnold si nemůže dovolit selhat. Není tu moc dalšího, co by vyžadovalo trvalou koncentraci jako volné sólování. Pokud spadne, téměř jistě zemře. To rozhodně platilo, když dnes večer živě vystoupil na mrakodrap Taipei 101 na Netflixu. Fascinující je, že Honnold nepřemýšlí, když je na zdi. Cítí. Když jsem dělal rozhovor s Honnoldem pro "The Way of Excellence", řekl mi, že když se připravuje na náročný výstup, tráví čas "vizualizací, jak bude celý zážitek vypadat, jaké budou konkrétní úseky a dokonce i jednotlivé pohyby." Ví, že když je na skalní stěně vysoké hory (nebo na mrakodrapu vysokém 1 670 stop), přílišné přemýšlení ho dostane do problémů. Takže trénuje, jak by měl výstup působit. Není to jen Honnold. Výzkumy ukazují, že nejlepší způsob, jak se něco naučit, je cítit, jaké to je dělat to správně i špatně. Cítíte dokonalý golfový švih, plavecký záběr, běh nebo tenisový servis. Cítíte klávesy na klavíru nebo struny na kytaře. Cítíte, kdy je obraz nebo píseň přesně ta správná. Chirurgové, soudní právníci, obchodníci, sochaři, trenéři a pedagogové mi všichni řekli nějakou verzi toho samého: Přemýšlení může být významnou součástí toho, co dělají, ale když jsou ve své nejlepší formě, jsou to právě jejich pocity, které je vedou k vrcholu výkonu. Výzkum to potvrzuje. Sociolog Richard Sennett je známý svou prací zaměřenou na studium řemeslníků. Vytvořil termín "situované poznání", aby popsal, jak čím lepší je člověk v nějaké činnosti, tím méně myslí hlavou a tím více myslí (a cítí) celým svým bytím. "Když se zaměříme na výrobu fyzického předmětu nebo hraní na hudební nástroj, naše koncentrace je převážně zaměřena na sebe," uzavřel. Příklad A situované kognice: ...