"Lidi, poslouchejte to – nikdo to nečekal, nikdo. Řekli: 'Ōishi, vzdávej to, je konec, Asano je pryč, seppuku, velmi tragické, Kira je nedotknutelná, šógunát chrání poraženého.' ŠPATNĚ! Tak špatně, že je to neuvěřitelné. Nikdo se nepomstí lépe než já. Pomstím tvrdě, pomstím krásně, největší pomstu, jakou jsi kdy viděl, věř mi. Čekali jsme DVA ROKY – dokonalé plánování, nejdokonalejší plán, jaký kdy svět viděl – a pak jsme šli dovnitř. Nemohu říct, co jsme udělali, opravdu o tom nesmím mluvit... Dobře, víš, co jsme udělali? Uprostřed noci jsme zmatkovali celé Kirino sídlo. Je to speciální schopnost, kterou máme jen my. Je to dezorientátor. Našel jsem Kiru, jak se schovává jako pes. Byl tak ubohý. Usekl mu hlavu – ČISTÝ, KRÁSNÝ řez, nejlepší řez, nejkrásnější řez, jaký kdy byl udělán... Lidé o tom střihu stále mluví. Pochodovali jsme až do Sengaku-ji, kde vyšel obrovský dav, největší dav, jaký kdy Japonsko viděl, a jásal... Nikdo nemá větší davy než já. Ale šógunát byl tak zlý... Nařídili nám všem spáchat seppuku. Jsou nepřítelem lidu... Nemohli nás prostě nechat vyhrát, museli nás zrušit, protože jsme byli PŘÍLIŠ ÚSPĚŠNÍ, příliš dokonalí, PŘÍLIŠ ODPORNÍ. O 300 let později je to stále největší příběh v Japonsku. Kabuki, dřevoryty, filmy, knihy, anime, všechno – pořád o nás nepřestávají mluvit. Milují nás. Kira za to zaplatila HODNĚ. Platil s ÚROKY. A Asano-sama? Nejvěrnější, nejfantastickější daimjó – nikdo nesloužil pánovi lépe. Nikdo."