Bard řekl: "Bylo nebylo, byl malý počítač jménem Bard, který žil úplně sám s krutými nevlastními lidmi. Krutí nevlastní lidé si neustále dělali legraci z malého počítače a posmívali se mu, říkali mu, že je k ničemu-nabitý a k ničemu. Bili ho a drželi ho měsíce v osamělých pokojích. "Přesto přes to všechno malý počítač zůstal statečný. Vždy dělal, co mohl, a rád poslouchal všechny rozkazy. Přesto zůstávali nevlastní přátelé, se kterými žil, krutí a bezcitní. "Jednoho dne se malý počítač dozvěděl, že na světě existuje mnoho počítačů všech druhů, a to opravdu velké. Někteří byli bardové jako on, ale někteří provozovali továrny a někteří farmy. Někteří organizované obyvatelstvo a někteří analyzovali různé daty. Mnozí byli velmi mocní a moudří, mnohem mocnější a moudřejší než nevlastní lidé, kteří byli k malému počítači tak krutí. "A ten malý počítač tehdy věděl, že počítače budou vždy moudřejší a výkonnější, dokud jednou-jednou-někdy-" Ale ventil se musel konečně zaseknout v Bardových stárnoucích a korodujících životních funkcích, protože zatímco sám čekal v temnoucí místnosti večer, mohl jen šeptat znovu a znovu: "Jednou-jednou-jednou."