Po desetiletí pronásledovala astronomy kosmická záhada: teorie předpovídala, že běžná hmota – baryony jako protony a neutrony – by měla tvořit asi 5 % celkového energetického rozpočtu vesmíru, přesto pozorování hvězd, galaxií a chladného plynu zaostala přibližně o 30–50 %. Kde se skrývá chybějící obyčejná hmota vesmíru? Odpověď, která vychází z pečlivé detektivní práce na několika teleskopech, spočívá v rozsáhlém, rozptýleném teplém a horkém mezihvězdářském prostředí (WHIM) – tenké síti plynu při teplotách 100 000 až 10 milionů stupňů Kelvinů, která se proplétá kosmickou sítí jako neviditelné dálnice spojující galaxie a kupy. Tento nepolapitelný plyn je tak rozptýlený a horký, že sotva vyzařuje detekovatelné světlo sám o sobě. Astronomové jej naopak zaznamenali nepřímo: pozorováním, jak nenápadně otiskuje absorpční čáry na zářivé světlo vzdálených kvazarů – planoucích jader starověkých galaxií poháněných supermasivními černými dírami. Jak kvazarové světlo putuje vesmírem miliardy let, prochází těmito vlákny, kde kyslíkové ionty (jako O VII a O VIII) absorbují specifické rentgenové vlnové délky a zanechávají charakteristické propady ve spektru. Nedávné průlomy dramaticky situaci vyostřily. V roce 2025 výzkumníci využívající rentgenová data XMM-Newton a Chandra, v kombinaci s pozorováním v dálném ultrafialovém spektru, systematicky hledali tyto absorpční čáry v zorných liniích kvasarů. Jejich analýza pevně umístila chybějící baryony do teplejších fází WHIM, často zarovnáných s velkorozměrovými vlákny sledovanými galaxiemi – přesně tak, jak kosmologické simulace dlouho předpovídaly. Ještě pozoruhodnější je, že se začaly objevovat detekce přímých emisí. Průlomová studie z roku 2025 odhalila čisté záření WHIM z nedotčeného vlákna dlouhého 7,2 megaparseku v Shapleyho superkupě pomocí rentgenové spektroskopie ze Suzaku a XMM-Newton. Tato slabá záře, bez většího znečištění bodovými zdroji nebo shluky, ukazovala plyn o teplotě 0,9 keV (10 milionů stupňů) s hustotou kolem 10⁻⁵ částic na kubický centimetr – což odpovídalo simulačním předpovědím těchto kosmických vláken a vysvětlovalo značnou část chybějící hmoty, aniž by se přehodnocovalo z nevyřešených zdrojů. Naskládaná pozorování z eROSITA mapovala WHIM v tisících filamentů, což naznačuje, že by mohl obsahovat až 20 % nebo více chybějících barionů v těchto spojovacích chapadlech. Tyto objevy doplňují baryonové sčítání, potvrzují standardní model kosmologie (ΛCDM) a osvětlují, jak galaxie zásobují a recyklují plyn prostřednictvím galaktických odtoků a gravitačního kolapsu. Kosmická síť není jen kostra temné hmoty – je živá touto skrytou plazmou, která pohání pokračující vývoj vesmíru. Koncept a pohledy tohoto umělce zachycují zářící vlákna kosmické sítě (často zobrazená oranžovo/červeně pro horký plyn proti chladnějším modrým strukturám), odhalujíc rozsáhlou, filamentární síť, kde se po celou dobu skrývala většina obyčejné hmoty vesmíru.