V deváté třídě, kde jsme se učili o Ústavě, jsme se hned po případu Pentagon Papers SC věnovali tématu "předběžné omezení" tisku. Rozdíl mezi EU a USA v tomto ohledu je vzhledem k současným diskusím poměrně důležitý. Grok shrnutí předchozího omezení, jak dobrovolného, tak povinného: **Přístup USA (První dodatek)**: Předběžná zdrženlivost je předpokládaně protiústavní a nese "silnou domněnku proti své ústavní platnosti." Téměř nikdy není povolen, s výjimkou velmi úzkých případů (např. válečné přesuny vojsk, obscénnost nebo podněcování k násilí, které představují jasné a bezprostřední nebezpečí). Soudy drtivě upřednostňují prostředek nápravy po vydání (náhrady škody nebo trestní sankce) před cenzurou před publikací. Případy jako *Near v. Minnesota* (1931) a *New York Times v. Spojené státy* (Pentagon Papers, 1971) stanovily tuto téměř absolutní bariéru. **Přístup EU/ECHR (článek 10 EĽP a článek 11 Charty EU)**: Předběžná omezení nejsou sama o sobě zakázána, ale podléhají "nejpečlivějšímu přezkumu" kvůli jejich inherentnímu nebezpečí a odstrašujícímu účinku na tisk. Jsou přípustné pouze tehdy, pokud jsou přísně stanoveny zákonem, sledují legitimní cíl (např. národní bezpečnost, soukromí, pověst, veřejná bezpečnost) a jsou nezbytné a přiměřené v demokratické společnosti. Evropský soud pro lidská práva (ESLP) opakovaně potvrdil, že předběžná omezení vyžadují výjimečné odůvodnění, ale nejsou kategoricky neplatná (např. *Observer and Guardian v. UK* (Spycatcher case, 1991)). **Praktický výsledek**: Evropské soudy (včetně Spojeného království před a po Brexitu a napříč státy EU) běžně udělují předběžná opatření k blokování publikace v případech týkajících se soukromí (*Von Hannover v. Německo*), pomluvy nebo důvěrnosti. Americké soudy to téměř nikdy nedělají, protože považují předběžné omezení za horší než jakoukoli újmu z publikace. **Dobrovolné omezení**: Oba systémy umožňují dobrovolnou autocenzuru nebo dohody o nepublikování (např. dohody nebo dohody mimo záznam), ale Evropa má více institucionalizované dobrovolné mechanismy (např. britské DA-Notice nebo tisková spolupráce s úřady pro národní bezpečnost), zatímco americký tisk je náchylnější odmítat dobrovolné vládní žádosti kvůli silné kulturní a právní averzi vůči jakémukoli zásahu před publikací. Celkově USA považují předběžné omezení (povinné nebo podporované) za nepřijatelné vůči svobodě projevu; EU ji považuje za legitimní, ale přísně sledovaný nástroj, když je třeba vyvážit práva.