Myslím, že začnu zkoušet přidávat průzkumy podle příjmového decilu. V poslední době se stalo mnoho voleb, kde kandidát nebo koalice ze středolevice dosahuje lepších výsledků mezi těmi, kteří mají příjem nad mediánem (například 50-200 tisíc) než mezi těmi, kteří mají výrazně nižší než medián příjmu (30 tisíc a méně), jak jsme právě viděli při volbách starosty v New Yorku. Tento trend je celosvětový napříč rozvinutým světem a přetrvává již několik cyklů, což bylo použito k argumentaci pro třídní rozdělení a vzestup vzdělání jako hlavní politický rozkol mezi levou a pravicí. Zároveň však málo dostupných příjmových dat, která jsou podrobnější, naznačují, že existuje trest pro kandidáty ze střední levice, kteří jsou stále na velmi vysokých příjmových úrovních; v souboji o starostu NYC exit polly skutečně ukazují, že Mamdani se vyrovnal s Cuomem pouze mezi domácnostmi s příjmem 200–299 tisíc dolarů a ztratil ty, které vydělaly přes 300 tisíc. Dnešní zpráva, že Švýcarsko jednoznačně odmítlo (78-22) referendum, které by zavedlo dědickou daň ve výši 50 % na pozůstalosti nad 50 milionů CF, by nás všechny přiměla dále přemýšlet, zda příjmy stále ovlivňují politické názory a zda jsou velmi ekonomicky levicové postoje stále nejsilnější na spodní příjmové škále. Upřímně bych očekával, že daň, která se spustí jen u tak vysokých úrovní bohatství, získá alespoň 40% podporu. Takže nám zjevně něco uniká u důvodu, proč tak přehnaně hlasování tak často přichází. Ale kvůli nedostatku detailní analýzy dat vlastně nevíme, jak se populace dělí v této nebo podobné volbě napříč příjmovou škálou. V současnosti mám hypotézu, že nejsilnější podpora agresivních opatření k omezení nerovnosti bohatství nepochází z klasických domácností dělnické třídy nebo s příjmy pod mediánem, ale z nižších příček elity: profesionálů s příjmy mezi 70. a 90. percentilem příjmů domácností (v Americe to jsou domácnosti zhruba mezi 138 a 255 tisíci dolary). Získání více dat z Crosstabu, která rozdělují názory podle příjmového decilu, může pomoci odhalit, zda je naše politika nyní jen poháněna polarizací ve vzdělání, nebo zda stále existuje nějaký prvek řízený příjmem, přičemž největší rozdíl v ekonomické politice může existovat mezi nejbohatší třetinou příjmů domácností. Je náš obrovský rozkol v ekonomické politice skutečně odražen napříč voliči, nebo jen mikrokosmosem širšího vnitro-elitního boje o kulturní hegemonii? Lepší data z křížových tabulatur by mohla pomoci odpovědět na tuto otázku.