Jeden Evropan se na mě rozzlobil za to, že jsem poukázal na shluk menších zemí ve východní Evropě, které vznikly po rozpadu Rakousko-Uherska a Osmanské říše, jsou malé a nebezpečně nekonsolidované. Řekl, že tradice, jazyk a kultura jsou nejsilnější věci a udrží je silné, což dokazuje fakt, že přežili stovky let impéria s neporušenou identitou. Tohle je zkreslení přežití... Francie byla kdysi mozaikou různých identit a jazyků. Byli méně odolní? Ne, jde jen o to, že Francie se rozhodla být národem a tyto regionální identity vytlačila. Vzniku Německa pomohlo to, že se skládalo z řady státičků plus Prusko, které už německy mluvilo. Ale i tento proces vzdání se suverenity byl daleko od toho, aby byl bez nátlaku. Jaká bude tentokrát ta donucovací síla, která všechny tyto různé identity spojí? Stačil by strach z Ruska a opuštění ze strany Spojených států? Jaký bude význam být Novým Evropanem? Nemyslím si, že budou úspěšní, ale fandím jim. Myslím, že by to byla zásadní změna, kdyby lidé našli nějaký způsob, jak dobrovolně konsolidovat, protože je to často výhodné, ale jako lidé tomu přirozeně odporujeme a vede to k mnoha zbytečným bolestem, protože pokud jste dost malí a izolovaní, konsolidace nakonec za vás skončí.