Můj táta pochází z uhelného prachu a úzkosti. Můj táta se narodil v chudém hornickém městě na severovýchodě Pensylvánie. Žádný bojler. Vana v kuchyni. Sedm dětí se koupalo před školou, zatímco babička ohřívala vodu na sporáku. To bylo normální. Takový byl život. Když se vrátíte dostatečně daleko do mého rodokmenu, jsou to nádenníci, feudální farmáři — lidé připoutaní k půdě a nemají co ztrácet. Můj dědeček těžil uhlí. Můj otec řídil jeřáb. Žádné bohatství. Jen pracuj. A když práce zpomalila, dům zaplnil stres. Takže se brzy naučíte, jak křehké věci jsou. Výdaje versus příjmy. Přesčasy znamenají úlevu. Recese znamená strach. V 11 nebo 12 letech jsem dostával roznášení novin. V roce 1976 jsem vydělával padesát pět dolarů týdně. Většinu jsem dal mámě. Trochu jsem si nechal pro sebe. Odtud pramení ta výhoda. Když takhle vyrůstáte, neidealizujete boj — plánujete svůj útěk. Vzděláváte se. Míříte na kancelářskou práci. Rozhodneš se, že příběh nekončí tam, kde začal. Ten snaha není volitelná. Je to dědictví. Moc se mi líbil tento rozhovor s @KevinWSHPod