Vyloučení Židů z kategorie domorodosti není jen aktem historického vymazání, ale dvojím metrem. Odráží odmítání konzistentně aplikovat konceptuální kategorie, když by to potvrdilo minoritní skupinu, která narušuje ideologickou architekturu akademické levice. Toto selektivní uznání odhaluje, že mnoho toho, co se považuje za progresivní vědu, funguje spíše jako projev morálního patronátu než kritika moci—kurátorská ekonomika křivd, která má lichotit roli bílého spasitele. Židé, jejichž původní identita vychází z tisíciletí civilizační kontinuity, rituálního přenosu a připoutanosti k zemi, jsou vyloučeni právě proto, že neodpovídají hegemonnímu, akademickému scénáři. Ale být původním obyvatelstvem neznamená hledat uznání v ekosystému vedeném nevládními organizacemi, který zahrnuje západní úvěr, uznání dárců a akademickou prestiž. Je to způsob, jak být lidem – definovaný civilizační pamětí, kontinuitou a přenosem – ať už je tato identita čitelná institucionalizovanému antisionistickému komplexu, nebo ne.