Abych argument zopakoval jasněji. Konečný stav práce pod automatizací chápou chytří lidé (tedy ne povrchní liberálové) už ≈160 let od Darwina mezi stroji. Časový rámec plné automatizace nebyl jasný. Technokraté a někteří marxisté to očekávali ve 20. století. Posledních 14 let v AI (od doby, kdy konekcionistické vítězství vyhrálo v hardwarové loterii, jak dokazuje AlexNet) odpovídá modelům, které předpovídají ekonomiku po ukončení práce do let 2035-2045. Vinge, Legg, Kurzweil, Moravec a další nebyli v detailech jasní, ale je jasné, že kdybyste jim ukázali současný snapshot třeba z roku 1999, řekli by si: "Wow, jo, tohle je konečná hra, téměř všechny TĚŽKÉ dílky skládačky jsou položené". Současný technologický stack téměř jistě není ten poslední. To nevadí. Je jasné, že bude stačit postavit vše potřebné pro rychlý přechod na další – data, software, hardware – a zdá se velmi pochybné, že konečný lidský stack bude paradigmaticky mnohem složitější než to, co jsme dělali za posledních 14 let. Post-pracovní ekonomika = post-spotřebitelský trh = trvalá podtřída pro prakticky všechny a státně-oligarchická centralizace moci ve výchozím nastavení. Mimochodem: "AI převzetí" je alternativní scénář pro nihilisty a falešná stopa pro autistické quokky. Optimalizace pro dodržování předpisů bude jednodušší a nakonec více motivovaná než optimalizace pro novou kognitivní práci. Bude zde rozhodně opičí vládnoucí třída, i když se může rozhodnout stát se něčím jiným. Ale to teď není naše věc. Nebudeme mít moc práce. Vážná záležitost se bude týkat prohlubování technokapitálu a postupného rozšiřování mimo Zemi. Zběsilé pokusy "uniknout trvalé spodince" v této komunitě nejsou tolik o zbohatnutí, jako spíše o přeměně bohatství na nějaký podíl, trvalý podíl v rostoucí posthumánní ekonomice, dostatečně velký na to, abyste alespoň šlapali na dividendách, v nejlepším případě – dost velký na to, aby mohl udržet tenkou, disciplinovanou krevní linii navždy. Současné dopady na výstavbu datových center a ceny hardwaru PC naznačují, kam to směřuje. Spotřebitelé jsou vytlačováni ze všeho, co je cenné pro průmyslovou výrobu, začínaje shora (mikročipy) a odspodu (suroviny jako měď a elektřina). Obě rázové vlny se budou pohybovat blíže ke středu. Nejde ani tak o "supercyklus", jako o sekulární trend. Americká horečka po zdrojích a ignorování diplomacie lze interpretovat jako reakci na úrovni států na toto pochopení. Určitě existují i další faktory, pojistky na delší časové lhůty, institucionální setrvačnost a neshody mezi aktéry, které brání skutečně zoufalému zaměření na nový paradigmat. Ale chytří lidé poblíž pák moci v USA přemýšlejí tímto způsobem. Pokud mluvíme čistě o politickém instinktu, myslím, že kvalita americké elity je velmi vysoká a jsou napřed před ostatními, takže existují dokonce různé americké kliky, které mají k této otázce koherentní postoje. Jiné globální elity, včetně čínské, jsou v přijímání pomalejší. Ale tento stav věcí není tak trvalý, jak bude u spodiny. Pro lidi, kteří nejsou ZÁROVEŇ extrémně chytří a agentitní – včetně mě – nemám řešení, které by neznělo zoufale romanticky a naivně.