"Teenageři" neexistovali až do dvacátého století. Předtím mladí lidé vstupovali do dospělosti ve dvanácti nebo třinácti letech. Pracovali na farmě nebo se učili řemeslu. Nebyli hýčkáni ani uskladněni. V tradiční vesnici málokdy vidíte vzpouru dospívajících, protože tam nejsou žádní adolescenti. Jsou tam děti i dospělí. Děti se stávají dospělými díky práci pro dospělé. To, čemu říkáme "teenagerská vzpoura", je často reakcí na to, že nám bylo řečeno, abychom vydrželi roky bezvýznamné, povinné školní docházky. Zamkni hrdé mladé muže v místnosti a požádej je, aby opisovali slovní zásobu, a budou se bouřit. Pak jejich vzpouru nazýváme "problémem", diagnostikujeme je a nasměrujeme je do školního a vězeňského systému. Vytváříme chování, kterého se bojíme, a pak za něj děti trestáme.