Moji lidé jsou masakrováni. To je nad rámec všeho, co jsem si dokázal představit, i v mé nejhorší noční můře o Írán a Íráncích. Krutost režimu je záměrná a sadistická. Vidíme nesnesitelné důkazy a slyšíme svědectví očitých svědků, které se vymykají pochopení. Ještě před týdnem byly scény naděje – chvíle euforie v ulicích, policisté mávali, dokonce povzbuzovali protestující. A teď jsme tady. Nevím, co víc říct, kromě tohoto: ať přijdou jasnější dny. Ať i nadále pevně stojíme po boku íránského lidu. A pro nás v diaspoře se držme blízko, podporujme se navzájem a neodvracejme zrak. Dovolte mi zakončit tímto: Nepřestávejte mluvit o Íránu.