Americký filmař David Lynch několikrát řekl, že klasický film noir Billyho Wildera "Sunset Boulevard" (1950) je jedním z filmů, které formovaly jeho uměleckou vizi více než kterýkoli jiný. Když řekl: "Chci sen, když jdu do kina. Sunset Boulevard pro mě má ten svět snů", nechválil jen Billyho Wildera — popisoval základy svého vlastního filmu. Ve Wilderově světě Lynch našel ten zavěšený prostor mezi realitou a vizí, který definoval jeho filmy: chátrající Hollywood, hypnotické atmosféry, postavy uvězněné ve vlastních iluziích a především ten "pocit snu", který neustále sklouzává do noční můry. Je nemožné nevidět ozvěny "Sunset Boulevard" na Mulholland Drive: stejný kontrast mezi leskem a temnotou, mezi zlatým slibem Hollywoodu a jeho stíny. Pro Lynche už Wilder otevřel dveře do snového, znepokojivého rozměru — jen je posunul dál. Opětovné sledování "Sunset Boulevard" Lynchovými očima ukazuje, jak hluboce film ovlivnil celou generaci režisérů, kteří proměnili sny v kino a kino ve sen.