Nemůžete se účastnit účesů. To je stoprocentně pravda, zvlášť pokud jste plešatí. Pamatuji si, že jsem mluvil s někým, kdo řekl, že už "na vlasy nezáleží". Že plešatost je od toho všeho osvobodila. Ptali se, proč by vůbec někdo myslel na vlasy. Ale v hlavě mi běželo jen toto: Proč právě ta délka holení? Proč hladce oholené místo strniště? Proč dnes žádná čepice, ale včera čepice? Protože i bez ohledu na to se stále rozhoduje. Rozhodnutí oholit si hlavu, nechat ji mírně narůst, udržet si pevný ostříh, nechat si narůst vousy, aby to vyvážilo – to vše jsou estetické volby. Vyjadřují pohodlí, sebevědomí, identitu, praktičnost, dokonce i vzdor. Takže bez ohledu na to, jak moc máte pocit, že jste se účesů vzdali, nestalo se tak. Rozhodnutí být plešatý je účes. Rozhodnutí nedělat nic je stále volba. Vždycky něco říkáš, i když si myslíš, že nic neříkáš.