Jako zkažený hráč je surrealistické, když vám konečně dojdou peníze. Je to jako probuzení ze snu. Protože až do té doby každá nová hra nesla malý záblesk naděje. Zvlášť pokud jste už byli "úspěšným hráčem" a všechno jste se dostali zpět. To je to, co to ještě víc ztěžuje. Naději se neztrácí, dokud nezůstane nic. Pak jste nuceni tam sedět s plnou tíhou svých chyb. A zvláštně v tom je jakýsi klid. Vždycky jsi věděl, že tvé činy tě tam mohou dovést. Ale nevěděl jsi, jak přestat. Ale ten okamžik. Až to všechno zmizí. Je to také okamžik, kdy konečně můžete znovu vybudovat s lepšími návyky a lepšími rozhodnutími. Cihlu po cihle. Nebo můžeš odejít. A pokud se rozhodneš skončit, nebudu ti to mít za zlé. Ale jsem tu dnes, protože nevím, jak přestat.