Na psaní je to takové, že si nemůžete sednout a říct "a teď napíšu něco dobrého" tak, jak to můžete u většiny děl. Nebo alespoň tak to mám já. Když jsem pracoval v galerii, byl programátorem nebo vedl workshopy psaní, vždy jsem se dokázal věnovat a dělat pokroky. Ale u psaní mám pocit, že jsem zaměstnaný nejnestabilnějším šéfem na světě a nikdy nevím, kdy dostanu úkoly, které musím dokončit, abych zaplatil účty. Jediné, co můžu dělat, je udržovat stav: číst dobré věci, dělat si poznámky, vést rozhovory, každý den pravidelně sedět a pak nervózně čekat, až přijde nějaký text.