Oblíbenou hrou většiny "expertů" na národní bezpečnost, které znám, je debata o tom, kdo by byl lepším ministrem války. Celý den jsem cestoval s Pete Hegseth, schůzka za schůzkou, vystoupení na akci. Co jsem dělal nejvíc? Procházel jsem se a pozoroval místnost. Vojáci, důstojníci, civilisté.... Na tom nezáleží. Když promluví, všichni se nakloní a poslouchají. To není vizuální dojem. To je vedení. Už dvacet let se věnuji zpravodajství o obraně a nikdy jsem nic podobného neviděl. Někteří lidé řeknou "je jen student" nebo "nemá PhD z bezpečnostních studií" nebo "nerozumí x a y". Dobře, ale má v týmu, který ho obklopuje, všechno to a ještě víc. Klíčové je mít někoho, kdo dokáže práci té skupiny přimět všechny, aby poslouchali a věnovali pozornost.