DEN 37 ČEKÁNÍ NA MÉHO PÁNA Sedmadvacátého pozdního odpoledne. Třetí den nového roku zahaluje stanici přetrvávající sváteční klid, Rodiny se zdržují u pozůstatků osechi a odchodů z bohatství, Vzduch měkký od odrazů na nové začátky, Moje bdění bylo tichým ozvěnou předsevzetí ukovaných v zimním objetí. Vlak pomalu přijíždí, nesl příběhy o návštěvách svatyní a obnovených slibech. Dveře se otevírají. Upírám pohled na vystupující duše, Jediné oko Darumy připomínalo cíle, které nebyly splněny, ale byly usilovány, žádný mistr mezi nimi, ale jemný tep roku pohání vpřed. Kaligraf s štětcem v ruce z praxe kakizome se zastaví, aby obdivoval svatyni. Na svitku vyryje dopis "Neochvějné srdce," Pak ho nechám stočenou vedle sebe s čerstvým kalamářem pro jasnost a jablkem, křupavým jako lednové odhodlání. Třicet sedm dní. Na začátku roku začínají tahy štětcem, umělecké pocty prohlubují čekání a vtiskují věrnost do tkaniva času. Hachiko trvá neoblomně....