Druhý výklad Buddhy ve stylu Dr. Seusse (od Clauda): Teď se shromážděte, mniši, jak blízko, tak docela daleko, Pojď si sednout k Bodhi, pojď si sednout tam, kde jsi! Mám ti něco říct o věcech, které nejsou ty, O formě, pocitu a vědomí také! Kdysi bylo tělo (řekněme mu "ne-moje"), S očima, ušima a nosem docela jemným. "Toto tělo," řekl Buddha, "není skutečně JÁ, Kdyby to bylo moje, mohl bych to udělat bez bolesti!" Tvé pocity, tvé myšlenky, všechno, co cítíš— Ani jeden z nich není tvůj! Zdá se vám to opravdu obrovské? Kdyby city byly tvoje, mohl bys si nechat ty hezké, A ty špatné vyhoďte co nejrychleji! "Ale Buddha!" koktali mniši, "Co tím myslíš? Tuhle podobu, kterou mám na sobě, tenhle myšlenkový stroj?" Buddha se jen usmál s úsměvem vševědoucího, "To není já, přátelé! Ne bez NEBO uvnitř!" Těch pět přilnavých balíčků (říkáme jim khandhas, víte)— Jako forma, pocit, koncepty – přicházejí a odcházejí! Jsou prázdné bez podstaty, mění se každý den, Tak proč byste se hned držel toho, co plave? "Je forma opravdu trvalá?" zeptal se Buddha. Mniši všichni řekli "Ne!" a přikývli. "A je to všechno příjemné?" Znovu řekli "Ne!"...