Když si uvědomíte, že život je hra, není to tak, že byste byli neopatrní. Konečně jsi upřímný. Přestaneš se držet života. Přestaň se snažit vynucovat výsledky. Začnete hrát v rytmu toho, co se už děje. Vesmír nikdy nechtěl, aby ho brali tak vážně. Ta vážnost je něco, co mysl vkládá do života, jako kostým, na který zapomene, že ho nosí. Hra není o tom, dojít na konec co nejrychleji. Kdyby to byl smysl, nejlepší hudební skladba by byla ta, která končí první, a nejlepší tanec by byl ten s nejkratšími kroky. Ale nikdo netančí, aby dosáhl finální pózy. Tančíš, abys tancoval. Stejně tak život není problém, který je třeba řešit. Je to zážitek, který je třeba prožít, prozkoumat a ochutnat. Vyhrát není únik ze hry. Vítězství znamená uvědomit si, že si to můžete užít. Když se příliš ztotožňujete se svými strachy, minulostí, statusem nebo příběhem, zapomínáte, že jste pozorovatelem, ne postavou. Pak každá překážka působí spíš jako skutečná hrozba než jako pozvání. Ale jakmile si vzpomenete, kdo jste, životní výzvy se promění v zajímavé a zábavné hádanky. Selhání se stává zpětnou vazbou. Změna se stává součástí zábavy. Přestanete se ptát: "Co když se to pokazí?" a začnete se ptát: "Co se stane, když to zkusím?" Tady je tajemství. Jakmile přestanete ovládat hru, hra začne hrát krásně skrze vás. Plynete dál. Improvizujte. Důvěřujete dalšímu tahu, aniž byste museli vidět celou šachovnici. Život funguje nejlépe, když ho hrajete s lehkostí, zvědavostí, humorem a pocitem úžasu. Vesmír tě nezkouší. Tančí s tebou. A vždycky byla. Před narozením vaší postavy a po její smrti pokračuje věčný kosmický tanec. Probuď vnitřní dítě v sobě. Hraj víc. Užijte si tuhle hru. Miluji tě. - Sensei