Je to velký paradox, že jednotlivě jsme zároveň vším i ničím. Skrze vlastní oči jsme vším – například když zemřeme, celý svět zmizí. Pro většinu lidí (a pro jiné druhy) je smrt tím nejhorším možným a je nesmírně důležité, abychom měli co nejlepší život. Když se však na sebe díváme očima přírody, nemáme absolutně žádný význam. Je realitou, že každý z nás je jen jedním z asi sedmi miliard našich druhů, kteří dnes žijí, a že náš druh je jen jedním z asi deseti milionů druhů na naší planetě. Země je jen jednou ze zhruba 100 miliard planet v naší galaxii, což je jen jedna ze dvou bilionů galaxií ve vesmíru. A naše životy tvoří jen asi 1/3 000 lidské existence, což samo o sobě představuje jen 1/20 000 existence Země. Jinými slovy, jsme neuvěřitelně malí a krátkodobí a ať už dosáhneme čehokoli, náš dopad bude zanedbatelný. Zároveň instinktivně chceme hmotu a vyvíjet se, a můžeme mít význam jen o malý kousek – a právě ty drobné kousky se sčítají a pohánějí evoluci vesmíru. Otázkou je, jak na nás záleží a jak se vyvíjíme. #principleoftheday