Zaklepal na dveře a čekal podpis. Místo toho mu do náruče vběhl vyděšený osmiletý chlapec... James jezdí stejnou trasou už šest let. Zná domy, psy a obvykle i rodiny. Ale dům na Highland Avenue mu vždycky naháněl špatný pocit. Obvykle byly žaluzie zatažené a bylo příliš ticho. Dnes šel po cestě s krabicí a prohlížel si etiketu. Než stačil zaklepat, dveře se prudce otevřely. Nebyl to rodič, kdo by ho zdravil. Byl to osmiletý Ethan. Měl na sobě pyžamo se Spider-Manem, bosý na studeném betonu a oči měl rozšířené hrůzou. Z hloubi domu James zaslechl nezaměnitelný zvuk tříštění skla a mužův rozzuřený, rozzuřený křik. Ethan na balíček nečekal. Vběhl skrz síťové dveře, narazil přímo do Jamesových nohou a zabořil obličej do řidičovy uniformy. "Bolí ho máma!" vzlykal, jeho malé tělíčko se prudce třáslo. "Prosím!" James si nekontroloval rozvrh. Nepustil krabici. Všechno odhodil a chlapce zvedl, rychle ho odnesl pryč z verandy směrem k bezpečí jeho auta. Sousedka, která sledovala rozruch ze své zahrady, už byla na telefonu s tísňovou linkou 911. James seděl na zadním nárazníku náklaďáku a postavil se jako lidský štít mezi chlapcem a domem. Ethan hyperventiloval, vyděšený, že jeho otec vyjde ven. James jen objal třesoucího se chlapce a ignoroval chlad. "Mám tě, kámo," šeptal dál a hladil chlapce po zádech. "Jsi v bezpečí. Nikam nejdu. Jsi v bezpečí." Seděli tam deset mučivých minut, dokud se ulicí neozvaly sirény. Policisté vtrhli do domu, vzali otce do vazby a zajistili, že Ethanova matka je v bezpečí. James zůstal stát na nárazníku až do samého konce. ...