Kráter Adivar na Venuši — ohromující radarový portrét kosmického násilí zachycený misí NASA Magellan. Venuše skrývá svůj povrch pod silnou, neproniknutelnou vrstvou mraků, což činí optické dalekohledy nepoužitelnými. To, co zde vidíme, je snímek syntetického aperturního radaru (SAR) — radarové vlny pronikají atmosférou a odhalují terén pod nimi. Adivar, přibližně 30 km (asi 19 mil) v průměru, byl vystřelen do existence masivním dopadem asteroidu. Jeho dramatický, květinovitý (nebo okový) vzhled pochází z pekelných povrchových podmínek planety: spalující teploty kolem 460–470 °C (860–880°F) a drtivý atmosférický tlak ~90krát vyšší než na Zemi. Tyto extrémy proměnily vyvrhlou roztavenou horninu v poloplastický proud, který se šířil ven v nepravidelných, okvětních lalokech místo ostrých paprsků, jaké vidíme na bezvzdušných světech jako Měsíc nebo Merkur. Venuše je šetrná k malým kráterům — její hustá atmosféra působí jako brutální štít, který vypařuje nebo rozštěpuje většinu menších přilétajících objektů dříve, než dosáhnou země. Jen skutečně velké údery prorazí a vytvářejí viditelné jizvy. Proto jsou krátery jako Adivar relativně vzácné drahokamy, které nabízejí neocenitelné stopy o geologické mládí Venuše, obnovování historie a procesech dopadů. Bonusový detail z dat Magellana: Adivar vyniká vzácným radarově jasným parabolickým pruhem táhnoucím se na západ — větrem unášeným ložiskem jemného vyvrženého materiálu, na rozdíl od běžnějších radarově tmavých pruhů kolem jiných kráterů. Pojmenovaná po tureckém autorovi a pedagogovi Halide Edib Adıvarovi (1884–1964), tato ~30 km dlouhá krása leží těsně na sever od západní vysočiny Afrodity Terry. Zdroj: JPL/NASA / Magellan Mission (SAR) / USGSTohled z radaru je jedním z nejikoničtějších pohledů na násilnou minulost Venuše — připomínkou toho, jak cizí a extrémní naše sousední planeta skutečně je.