Po celém západním světě jsou synové a dcery Evropy nahrazováni v zemích, které jejich předkové vytesali z divočiny a zajistili generacemi boje. Města formovaná jejich dřinou a genialitou nyní mluví cizími jazyky a klaní se mimozemským bohům. My, jejich dědicové, vázáni posvátnou povinností nést jejich odkaz na počest těch, kteří tu byli před nimi i těch, kteří teprve přijdou, se nyní ocitáme v exulantech ve vlastních národech, očerňovaní a zrazeni. Stali jsme se cizinci v cizí zemi. Stará západní struktura, kdysi živoucí jednota klasického ducha a předků zvyklostí, se rozpadla. Zůstala jen věk bez středu, zavěšený mezi troskami toho, co bylo, a slabými obrysy toho, co by ještě mohlo být. Aby se tento úpadek zvrátil, je nutná úplná proměna západní civilizace. Musíme změnit způsob, jakým přemýšlíme, než můžeme změnit svět, ve kterém žijeme. Zákon musí vyjadřovat přirozený řád spravedlnosti. Občanství musí ztělesňovat živé pouto příbuzenství a povinnosti. Ekonomika musí udržovat život a kontinuitu lidí, sloužit jako nástroj jejich povznesení, nikoli jako jejich zotročení. Nakonec se musíme vrátit k přirozenému řádu, který vyžaduje zničení všeho, co nás abstrahuje a rozděluje od reality, protože realita není jen biologická a organická, ale také odrazem vyššího principu, který dává životu jeho podobu a směr. Žít v souladu s přírodou znamená účastnit se tohoto řádu a zároveň usilovat o to, co ho přesahuje. Pouze takovým probuzením mysli a struktury může Západ znovu získat sílu a vzpomenout si, čím měl být.