Je zvláštní, jak skvěle lidé vypadají, když se na to díváme zpětně, jako by vždy měli jasnou linii pohledu od místa, kde byli, až po místo, kde skončili. Ale skuteční lidé v reálném čase mají většinou mlhavou směs částečných informací, omezené sebepoznání a tři nejasně pravděpodobné další kroky. Zvenčí jejich život stlačujeme do čistého kauzálního řetězce: vlastnost → rozhodnutí → úspěchu. Zevnitř to asi působilo spíš jako: nálada → hádat → snažte se to nepokazit.