Tvrdit, že vás někdo "zabíjí", protože vám nedovolí žít z jeho práce, je bojovým pokřikem parazitického poraženého v popření. Nikdo tě nezabije tím, že odmítne být zneužit. Nikdo ti nedluží živobytí. Přežití vám nedává morální zástavní právo na čas, úsilí nebo výdělky jiného člověka. Tento způsob myšlení vyžaduje předefinování nezávislosti na krutost a závislost na spravedlnosti. Jakmile tuto premisu přijmete, krádež se mění v soucit a produktivita v útlak. To není morální vážnost. Je to pocit nároku maskovaný jako oběť.