Stále se smutně ohlížím na svou cestu po Evropě. Zdá se, že vše je za selháním ekonomické adaptace a ten neúspěch je za civilizačním kolapsem. Polovodičový průmysl v Evropě býval spolehlivým hráčem. Teď to vypadalo, že každá firma se drží o život v čím dál méně známých částech hodnotového řetězce. Průmyslové airbagové čipy nebo něco takového. Zatímco zbytek světa se snaží dát vše do nízkouzlové digitální technologie, Evropané postrádají peníze na výzkum a vývoj, a proto se snaží vybudovat si místo v nějakém neznámém procesu. Číňané je požírají zaživa. Evropané nemají technickou sílu, aby zůstali konkurenceschopní, ani průmyslovou sílu, kterou mají Číňané k budování rozsahu. A za tím pádem kvalita života jasně klesá. Jejich města působí vyčerpaně, plná potulujících se imigrantů, kteří berou a berou ze sociálního státu, sociálního státu, který nyní nemá podporu ekonomického růstu. Předměstí Paříže a Milána mají SKUTEČNÉ zakázané zóny, ne takové, jak lidé tvrdí, že je New York. Připadá mi, jako by něco zemřelo v evropské duši a oni prostě zvedli ruce a podrobili se hrubému socialismu s nulovým růstem, kde jediným průmyslem zůstává cestovní ruch. Možná to byla poválečná malátnost. Jak jste mohli přejít od vládnutí světa k tomu, že jste se stali kultivovaným Thajcem? Nerozumím tomu.