Scott Adams prolomil hranice smrtí. Nahrával svůj pořad až do posledního dechu a udělal něco pozoruhodného. Pozval ty, kteří ho milovali, do svého obývacího pokoje, provázel je jejich žalem, připravoval je na nevyhnutelnou smrt, aniž by skrýval jakékoli z ničivých následků nemoci, která ho potratila. Nějakým způsobem to všechno dělal s pozoruhodnou důstojností a stoicismem. Ještě před pár dny se smál bolestí, když se hosté postavili do fronty, aby s ním strávili čas. Bylo pozoruhodné to pozorovat. Ani náznak muže, který by dával věci do pořádku, nebo hledal poslední ujištění či pochvalu. Bylo to spíš jako otec, který utěšuje své děti. Aby zdokumentoval svůj úpadek a smrt, lidské interakce a dal uzavření těm, o kterých věděl, že to budou nejvíce potřebovat, udělal nemožné – učinil smrt na livestreamu ušlechtilou. Pozoruhodný konec už tak pozoruhodného života.