Eric Hoffer napsal slavnou knihu poloviny století s názvem 'Pravý věřící', kde popsal, jaké typy lidí přitahují masová politická hnutí a co je motivuje. Velmi často jsou to zlomení lidé, které přitahuje *možnost* osobní proměny, nikoli konkrétní materiální zájmy (tj. normální a vhodné politické motivace). Pokud pravice získá politickou a kulturní vzestupnou sílu a bude vnímána jako schopná transformace, přitáhne mnoho takových lidí. Obecně je rozumné očekávat, že bez přísné ideologické regimentace (což pravicová schopnost nemá) se tito lidé budou chovat jako blázni – nezajímají je konkrétní politické cíle a více je zajímá najít pravostrannou náhradu za levicovou identitní gnózu, která je zklamala. Zatímco levice je povinna oslavovat nejšílenější členy své koalice, pravice takovou povinnost není. A tak by mělo být poměrně snadné rozhodnout se mezi lidmi s normálním dospělým životem, kteří jsou schopni vést cílenou politiku, a postavami (téměř vždy neúspěšně), které se snaží politiku zakrýt své osobní deformace.