Pečujte o to, co milujete, než vás čas naučí jeho hodnotě. Přál bych si, aby to bylo lepší načasování a situace, nebo alespoň o tom mluvit, ale je to něco, co jsem vždycky chtěl udělat. Vzít rodinu na dlouhou dovolenou. Zaplatit všechno, rezervovat ty nejlepší věci, oslavit maminčiny narozeniny a rozmazlovat je, jak jen to půjde. Jsem vděčný, že jsem v pozici, kdy to mohu dělat. Nenutil jsem se k tomu ani na sebe netlačil, ale teď, když je to za námi, cítím se lehčí. Dokonce se mu ulevilo. Asi. Co mě děsí, je, že teď musí zpátky k nám domů... Se vším, co se děje. Je to prokletí být odtamtud. Kamkoli jdete, ať děláte cokoli, část vaší mysli je stále doma, nesoucí hluboký smutek, kterého se nemůžete opravdu zbavit. Já osobně jsem si výlet moc neužil. Celou dobu jsem myslel tam, snažil jsem se kontaktovat přátele, sledovat, co se děje, a pomáhat, jak jen jsem mohl. Moji přátelé a rodina jsou pro mě nejdůležitější věci. Zemřel bych za ně. Moc toho nezbývá, jen doufat a modlit se, aby tam dorazili bezpečně a zůstali v bezpečí. Jen doufám, že si výlet užili, i když jen na chvíli, a dostali pauzu od všeho, co je doma čekalo.