Někdo z finančního oddělení mě právě požádal, abych obnovil soubor, který "omylem" smazal. Zkontroloval jsem odpadky. Ne tam. Zkontroloval jsem zálohu. Našel jsem to. Obnovil jsem to za 2 minuty. Ale neřekl jsem jim to. Řekl jsem: "Uvidím, co můžu udělat. To může chvíli trvat, protože soubor byl trvale smazán. Budu muset zkontrolovat naše záložní archivy." Pak jsem šel do odpočívárny, dal si kávu a 20 minut projížděl telefon. Vrátil jsem se a poslal jim soubor s tím: "Měl jsem štěstí – našel jsem to v záložním snímku ze včerejší noci. Cokoli staršího by bylo mnohem těžší získat." Odpověděli: "Jsi záchranář! Moc děkuju!" Tady je důvod, proč to dělám: Pokud si lidé myslí, že obnova souborů je rychlá a snadná, budou neopatrní. Mažou věci a prostě předpokládají, že je dokážu magicky vrátit. Ale pokud si budou myslet, že jsem musel hrabat v archivech a měl jsem "štěstí", příště budou opatrnější. Navíc teď vypadám jako hrdina místo někoho, kdo jen klikl na "obnovit".