Díky @metalliride za shromáždění vydání o "Polished Sin" na @objktcom 15 Left - 5 @tezos Polished Sin zachází s rozmařilostí jako s uměním vytříbenosti, nikoli jako se ztrátou kontroly. Touha se zde nejeví jako chaos, ale jako disciplína ostřená do zrcadlového lesku. Dvě těla se setkávají v soukromé ekonomice přebytku, kde je dotek záměrný a zdrženlivost pečlivě opuštěna, nikoli zapomenuta. Zlato obkresluje kůži jako důkaz o minulých zlomeninách, které byly ozdobné. Nejsou to rány, které by se měly skrývat, ale luxusy získané potěšením, tlakem a vytrvalostí. Povrch se leskne, protože byl znovu a znovu zacházen, toužen, vracel se k němu. Intimita se stává řemeslným objektem, pomalým, drahým a záměrným. Toto dílo odmítá jazyk viny. Hřích se zde nevyzpovídá, je kurátorem. Zůstává tichá okázalost blízkosti, kdy tělo už nežádá svolení chtít a rozmazlování je povýšeno na stav milosti.