Psaní s detailem a konkrétností je dovednost založená na mnoha četbách, rozhovorech a zkušenostech. Je tu také rovnováha v udržování vyprávění, nepřetížení textu detaily, které jsou prostě nudné. Chcete, aby čtenář scénu zažil – ale pokud to přeženete, vypne se. Dám vám příklad. Thomas Mann napsal několik dobrých románů. Ale Doktor Faustus je poznamenán scénami, kde stráví alespoň pět stran popisem hudebních nástrojů v místnosti. To je nuda. A je to "předvádění" – je to způsob, jak lidem ukázat, "jak dobře dokážu zobrazit každý fyzický objekt tady." To je důležité, ale vyžaduje to rovnováhu s lidskými úvahami. Zatím je AI psaní převážně ploché, podobně jako to vidím v tabulkách. Jsem si jistý, že to bude lepší. Ale opravdu zvláštní pozorování – náhlé osvícení – v próze, které napodobuje něco v poezii? Zatím jsem to u AI nikdy neviděl. Upřímně doufám, že to nikdy neuvidím.