Sedím v letištním salonku. Zatímco mi dochází baterie v telefonu, přemýšlím, jak daleko jsem vlastně došel. Pro mě byla celá cesta o jedné věci, a to "Neohlížej se zpět, nedívej se dolů, prostě pokračuj dál." Už je to 5 let, co můj táta zemřel. První tři roky mě to nenapadlo, protože jsem byl na vysoké škole a užíval si život a všechno, ale jak se vysokoškolský život skončil, dostal jsem si reálný pohled na to, jak tenhle svět funguje. Tehdy mi došlo, že to musím brát vážně. Žádné další výmluvy nebudou fungovat Stále se učím, stále se snažím věci pochopit. Ale za poslední dva roky jsem dosáhl úrovně, o které jsem si osobně nemyslel, že se jí někdy dostanu. Když se teď rozhlížím, vidím stejný vzorec všude. Lidé kolem mě to někteří zvládají, někteří ne. Byl jsem přesně tam, kde jsou oni. Rozdíl je v tom, že jsem se rozhodl pokračovat, když to bylo těžké. Co jsem se zatím naučil o úspěchu👇 1. Většina lidí věnuje veškerou energii reakcím na problémy a hasením požárů kolem sebe 2.. Ti, kdo vyhrají, zvládnou chaos a zároveň jdou dál 3. Pokrok není o tom, nikdy se netrápit. Jde o to, co děláš, když se všechno rozpadá a nikdo se nedívá 4. Tvé noční chvíle, kdy jsi sám, vyčerpaný, a přemýšlíš, jestli to stojí za to. Tam se to rozhoduje 5. Když přijde tma a tlak naroste, vzpomeňte si, co jste přežili, abyste se sem dostali Jak se rok 2025 chýlí ke konci, pamatujte, že nepadnete, ale vystoupáte. A až to uděláte, ohlédnete se zpět a uvědomíte si, že každý boj vás na to stavěl. Pokračujte v pohybu. Zbytek přijde až potom.