Lamassu – Strážný duch Asýrie – vykopán z ruin starověkého města Dur-Sharrukin (dnešní Khorsabad, Irák 🇮🇶). Tvarovaný z masivních vápencových bloků a kdysi umístěn u palácových bran ve městech jako Nimrud nebo Khorsabad, představuje ochranného ducha kombinující lidskou inteligenci, sílu býka a bdělost lva. Tato kolosální vápencová socha pochází z 8. století př. n. l., z doby vlády krále Sargona II. Asyrského. Známý jako Lamassu, kombinuje tělo býka nebo lva, křídla orla a tvář člověka, ztělesnění síly, božství a moudrosti. Stojící u bran paláců a chrámů, Lamassu sloužil jako božský ochránce, který odháněl zlo a chaos. Jeho pět nohou bylo vyřezáno tak, aby působilo dokonale připraveně, ať už zepředu nebo z boku, mistrovská iluze pohybu a síly. Složité kudrliny vousů a peří odhalují bezkonkurenční řemeslnou zručnost starověkých mezopotámských řemeslníků. Kolos se zvedá s propracovanými kudrlinami ve vousech, stylizovanými křídly a silnými končetinami, jeho povrch nese stopy jak sochařského dláta, tak staletého objetí země a kamene. Eroze některé detaily zjemnila, přesto monumentální rozměr a přesnost sochy zůstávají nezaměnitelné. Pro archeology takový nález osvětluje asyrskou náboženskou ideologii, královskou propagandu a architektonickou velkolepost zaniklé říše. Vedle něj se dělníci zdají malí, téměř spektrální, jako by i oni na okamžik vstoupili do starověkého světa. Klidný, nehybný pohled Lamassu vytváří tichý paradox – ačkoliv byl po tisíciletí pohřbený, stále plní svou roli strážce hned, jak se znovu objeví. V této zmrzlé scéně se minulost a přítomnost setkávají a připomínají nám, že historie nikdy úplně neusne; Čeká pod zemí, připravená povstat, až ho lidské ruce a zvědavost konečně přivolají zpět na světlo. Tento strážce, vykopáný v 19. století západními archeology, vzbuzuje úžas i dnes – jeho tichý pohled spojuje starověké a věčné a připomíná nám, že i kámen může nést ducha ochrany přes tisíciletí. #drthehistories