Ztratil jsem trpělivost s zbabelým akademickým kariérismem. Vím o vysoce placených profesorech s trvalým pracovním poměrem na prestižních univerzitách, kteří nebyli ochotni vystupovat proti lockdownům, nařízením o injekcích nebo jakémukoli ničení během období covidu – a v soukromí bych přiznal, že byl jen jeden důvod: nemohli to nějak riskovat. Riskovat co? Je to ubohé. I teď jsou ticho, a to ze stejných důvodů. Celý smysl takové pozice, jako je tenure v akademické sféře, nemluvě o absurdních platech, je umožnit ODVAHU a NEZÁVISLOST. Vidíme jen přesný opak. Je to odporné. Je to zrada nejen povolání, ale i společnosti a stovek let historie, které umožnily jejich zbabělé životy. Je mnohem pravděpodobnější, že od člověka, který vám ostříhá vlasy nebo vám prodává sendvič, dostane alespoň kousek pravdy.