Tento příspěvek se stal mnohem virálnějším, než jsem čekal, takže zde je pár myšlenek, než internet prohlásí SF za válečnou zónu. Soused, kterého jsem nikdy nepotkal, mi v dešti přilepil okno páskou a nechal mi vzkaz, že mi pomůže s opravou. To je ta verze sci-fi, kterou skutečně vidím. Daleko od dokonalosti, ale plná lidí, kteří všechno nechají být, aby pomohli někomu, koho neznají. Přestěhoval jsem se sem před 2 lety po škole, myslel jsem si, že to bude jen dočasné, než nevyhnutelně utečem do New Yorku. Místo toho se mi to nakonec opravdu líbilo! Lidi, cyklistika, startupové prezentace ve frontě na kavárny. Nemyslím si, že sci-fi je zdaleka tak apokalyptická, jak vás internet chce přesvědčit. Ano, ta kriminalita je hrozná. A ano, je ironické a trochu depresivní, že žiji ve městě samořiditelných aut, počítačů, které získávají vědomí, lidí, kteří nenuceně posouvají hranice vědy a techniky... Přesto nemůžeme zabránit tomu, aby se mi ve čtvrtek ráno rozbila okna auta? Každé velké město má ale problémy a žádný z nich se neopraví přes noc. Na konci dne mě u sebe drží lidé, kteří se o sebe opravdu starají. I když je to jen zalepení rozbitého okna auta nějakého cizince.