Můj problém je, že vlastně miluji společenské lezce. Když jsou v tom dobří, je to skoro umění, a když jsou špatní, je to opravdu vtipné. Miluji, když je zmiňují. Miluji nervózní klouzání po místnosti na večírku. Miluji jejich okrajové povědomí o tom, co jsou a co dělají. Miluji jejich imaginární žebříčky, hierarchie. Miluji Gatsbyho, miluji Talentovaného pana Ripleyho a milovala bych Saltburn, kdyby Emerald Fennell nebyla ta nejhloupější žena na světě. Miluji, když jsou chudí a mají důvod být tak zbabělí, ale ještě víc se mi líbí, když jsou to jen lidé z vyšší střední třídy, kteří soupeří o místo u elitního stolu. Je to opravdu moje nejoblíbenější věc na světě