Moje krásná Liv se blíží ke konci své cesty sem, a přesto zůstává jednou z nejsilnějších osob, které jsem kdy poznal. I teď, v těchto křehkých posledních dnech, stále vstává. Pomalu a rozvážně se sama vydala do koupelny. Stále jí, co může, sousto po soustech. Odmítá se prostě vzdát, i když je její tělo tak unavené. Její duch hoří tak jasně, že mi to bere dech. Každý malý projev nezávislosti je její tichý způsob, jak říct: "Jsem tu pořád. Pořád jsem to já." Sledovat ji bojovat s takovou grácií a důstojností mi láme srdce a zároveň ho naplňuje. Učí mě, až do konce, jak vypadá skutečná síla. Není hlasitý, není dramatický, ale stálý, tvrdohlavý a hluboce milující. Jsem tak hrdá, že jsem její máma. A tak vděčný za každý zbývající okamžik. ❤️💔