Nevím, celý dospělý život jsem žil v přímořském městě, zdvořile jsem snášel šílené prohlášení a přednášky liberálních bossů, profesorů a duchovních více než deset let, a většinou to bylo něco, co jsem zvládl zatnout zuby a snášet kvůli sociální soudržnosti (i když by mi oni nedali totéž), ale něco na těch věcech z Minneapolis mi přijde jiné. Nemyslím si, že je to katastrofa "veřejného mínění" (naopak), ale hrstka skutečných věřících, kteří zbyli, je nyní na bodě, kdy nemohu tvrdit, že máme nějaký společný vztah ke konsenzuální realitě. Jsem ve fázi, kdy jakýkoli kontakt s nimi považuji nejen za nepříjemnost, ale i za zátěž, která ohrožuje bezpečnou existenci mě, mé rodiny a mé země.