Včera večer jsem jel domů potmě po návštěvě rodičů. Obě děti usnuly na zadním sedadle. Vyndal jsem #1 z jeho autosedačky a uvědomil jsem si, jak dlouho už jsem necítil jeho plnou, spánkovou váhu. Když jsem po špičkách vylezla po schodech a položila ho do postele, nemohla jsem si pomoct, ale cítila jsem spojení v čase, kdy to udělal můj otec pro mě. Pokud tyto momenty nejsou *tím důvodem*, je mi jedno, co je.

Jsem jen chlap v době citlivých pocitů