Jednou jsem měl schůzku, byla to čistá náhoda, s chlapem, jehož jméno neřeknu, ve městě, které raději nechci jmenovat. Tohle všechno zní jako blbost, takže bych tě nikdy nesoudil za to, že si to myslíš. Není tomu však tak. Mluvil o tom, jak ho Delta osvobodila z vězení v Iráku ještě před začátkem války, aby mohl být využit jako zpravodajský zdroj. Býval důležitou politickou osobností v té zemi. Každopádně naši kluci ho vysvobodili z vězení v cizí zemi, kterou jsme ještě neobsadili. S lehkostí. Pak, bohužel, ale jak se tomu obvykle říká, Paul Bremner(?) a podobní ignorovali všechny jeho návrhy ohledně správného obsazení. Pak jsme my, a tady myslím i já, šli a obsadili to místo. Desítky let. Aniž bychom poslouchali člověka, kterého naši nejcoolovější chlapi vytáhli z vězení. Takže mi odpusťte, že jsem trochu pesimistický ohledně našeho přístupu ke všemu, když máme vlastní dům v troskách. Nikdy jsem ani na vteřinu nevěřil, že nemáme to nejlepší na světě po ruce, jen jednoduchý telefonát daleko. Máme. Jsou to nejlepší bojová síla, jakou svět kdy poznal. Jen nevěřím, že je budeme správně používat, dokud nám to neukáže. Doufejme, že tentokrát ano.