Nasbíral jsem tisíce uměleckých děl. Na svých sociálních sítích jsem jich zveřejnil tisíce. Napsal jsem stovky vláken, příspěvků, reflektorů a malých chvil péče o umělce... … a pravda je, že by to všechno mohlo být za pár týdnů zapomenuto, kdybych zítra odešel. A to není smutné, je to prostě realita. Tento prostor se rychle pohybuje. Lidé přicházejí a odcházejí. Časové osy se resetují. Nikdo nám nedluží odkaz ani trvalost. Ale tady je, co opravdu záleží: Každá malá interakce. Každý umělec, který se poprvé cítil viděn. Každý DM, který někoho povzbuzoval, aby pokračoval. Každý malý kousek energie, který někomu pomohl znovu věřit ve svou práci. Každé spojení, které vyrostlo ve spolupráci, přátelství, nový směr. To je to, co vydrží, i když naše jména ne. Takže se neboj, že si tě někdo pamatuje. Mějte obavy o dopad, který tu budete mít. Podpoř někoho. Podělte se o něco, co vás pohnulo. Zanechte za sebou stopu štědrosti. To je jediná část, která skutečně zůstává.