Přemýšlím, proč potřebujeme digitální umělecké praktiky. Digitální umění rozšiřuje historickou roli umění jako formy kritického vidění. Stejně jako fotografie kdysi donutila malíře přehodnotit reprezentaci a video redefinovalo časovost, digitální umění odhaluje, jak informační systémy formují to, co lze vidět a poznat. Účelem digitální práce není simulovat realitu, ale zasahovat do architektur zprostředkování, které nyní tvoří samotnou realitu. Jinými slovy, digitální umění funguje zároveň jako zrcadlo i sonda; odráží infrastrukturu, která nás formuje, a testuje hranice naší agentury v jejích rámcích.