Dřív jsem věřil, že když nebudu dokonalý, lidé mě opustí. Všichni si říkáme omezující lež. Příběh, který se nám neustále přehukne v hlavě. "Kéž bych byla – doplňte – hezčí, chytřejší, křivější, štíhlejší, odvážnější, tišší... Byl bych milován." Všechny tyto omezující lži jsou založené na té největší lži ze všech: že abychom byli milováni, musíme být někým jiným, než kým jsme teď. Ráno před SheFi summitem jsem nervózně chodil po svém AirBnB v Buenos Aires a snažil se zapamatovat si svůj úvodní projev, Summer křičela, zatímco jí Jon měnil plenu. "Prostě improvizuj," nabídl Jon. "To není užitečné," vyštěkl jsem. Summer se v autě rozčilovala. Znovu jsem si prošel úvodní věty. Jon – ať mu Bůh žehná – se nesnažil opravit mé nervy. Podal mi vodu. On přišel. Jakmile jsem vstoupil do sálu, poklesla mi ramena. Uvolnil jsem se. Ela a Naomi se hemžily kolem skleníku, kde naši sponzoři Octant, Avalanche a Celo připravili své expozice. Za minutu později uklidili snídaňový stůl. Mrkl jsem a hlavní pódium bylo připravené k akci. Nemusel jsem ani jednou přemýšlet o logistice. Já jsem se jen ukázal. A ty taky. Byl to první summit SheFi, kde i po poslední přednášce tolik z vás zůstávalo na nádvoří, abyste pokračovali v rozhovorech, které jste začali ráno, setkali se s lidmi, které jste ještě nepoznali, a nasávali poslední kapku vysokofrekvenční SheFi atmosféry. Tento vrchol byl naprosto nedokonalý. Nakonec jsem si části úvodního projevu přečetl z telefonu. Jeden z našich panelistů přišel pozdě na svou přednášku. Summer jsem si na klíně pohupoval na poslední pohovor s Jonem. Tyto detaily, které bych si dříve v hlavě přemítal ještě několik dní, teď působí přesně jako to, čím jsou: život. Život se nepřizpůsobuje vašemu rozvrhu. Přijde pozdě, ztratí klíče od vašeho bytu, uprostřed vašeho velkého projevu udělá scénu a tak dále. Dřív jsem tyto chvíle vnímal jako život, který mi stojí v cestě. ...