Prodávala limonádu za 50 centů na léčbu rakoviny. Neměla tušení, že místní motorkářský klub právě o ní uspořádal setkání. Pro osmiletou Miu byl stánek s limonádou její "prací". Plešatá po léčbě a tak slabá, že se sotva dokázala posadit, byla odhodlaná. Její máma Sarah byla zlomená a v rozpacích, když to sledovala z okna. Snažila se Mie říct, že ty peníze nepotřebují, ale znala pravdu: nešlo o těch 50 centů za kelímek. Byl to Miin způsob boje, její poslední kousek naděje. Seděla tam už hodinu a její tělíčko se vytrácelo v podzimním slunci. Pak uslyšela hluboké dunění. Obrovský Harley-Davidson, řízený motorkářem, který vypadal jako hora, zastavil na obrubníku. Byl pokrytý kůží a tetováním, vousy měl až po hruď. Seskočil z kola a šel k němu. Mia vzhlédla s vytřeštěnýma očima. "Co je dneska zvláštního, šéfe?" zaburácel překvapivě jemným hlasem. "Limonáda," zašeptala Mia křehkým hlasem. "Je to... padesát centů." "Vypadá to jako dobrá věc," řekl. Nesáhl po peněžence. Místo toho si z kola rozepnul těžkou koženou brašnu, přešel k ní a položil ji na malý stolek. "Nemám žízeň," řekl a podíval se jí přímo do očí. "Ale potřebuju, abys pro mě něco udělal. Dáte to své mámě. Řeknete jí, že je to pro vaši léčbu." Mia, zmatená, ale důvěřivá, jen přikývla a poděkovala mu. Motorkář nasedl zpět na kolo a s posledním kývnutím odjel. Když její máma vyšla ven, tašku našla. Uvnitř bylo přes 4 000 dolarů v hotovosti a malý vzkaz: "Od několika chlápků, kteří poznají bojovníka, když ho uvidí. Zůstaň silný, malý válečníku." Sarah, ohromená, později zjistila, že tichý soused, kterého sotva znala, byl členem tohoto motorkářského klubu. Viděl tam Miu den za dnem, jak se tak snaží. Její příběh vyprávěl na klubové schůzi a všichni otrlí motorkáři v té místnosti vyprázdnili své peněženky do té kožené tašky. Kredit: Sofia Williamsová