Tento argument obrací morální odpovědnost vzhůru nohama. Společnost někomu "nedluží" mzdu, která by odpovídala jeho osobnímu životnímu stylu nebo vládou definovanému "životnímu standardu". Dluží jim to, pro co dobrovolně souhlasili pracovat. Pokud pracovník práci přijme, obě strany ji posoudí jako přínosnou. To je obchod, ne vykořisťování. Skutečná dotace není pro společnost, ale pro pracovníky, protože SNAP převádí bohatství od daňových poplatníků k někomu, kdo si podle tržních standardů nevydělal dost. To není chyba zaměstnavatele. Je to stát, který zasahuje, aby zkreslil tržní signály. Když nic jiného, sociální zabezpečení umožňuje společnostem vyplácet nižší mzdy, protože vláda zasahuje, aby zaplnila mezeru. Bez sociálního zabezpečení by mzdy vzrostly tam, kde je nedostatek pracovních sil, nebo by se lidé přesunuli do lépe placených zaměstnání či odvětví. Takže ne, daňoví poplatníci "nedotují zisky". Dotují závislost a politickou kontrolu.