Obrázky pytlů na mrtvá těla nenechávají žádné pochybnosti o brutalitě íránského útlaku a výpadek komunikace je neobhajitelný. Po celé zemi Íránci protestují proti skutečným ekonomickým těžkostem, z nichž mnohé jsou ještě prohloubeny americkými sankcemi. Z pohledu Spojeného království znamená opravdová solidarita odporovat těmto sankcím a imperiálním strategiím a aspiracím, které za nimi stojí. Současně jsou tyto nepokoje cynicky zneužívány Netanjahuovou genocidní vládou jako záminka pro vojenský zásah a změnu režimu — cestu, kterou je třeba důrazně odmítnout. Musí být jasné: pouze íránský lid má právo rozhodovat o své vlastní budoucnosti. Žádná vnější moc by neměla diktovat ani zasahovat. Každá vážná politika vyžaduje držet všechny tyto pravdy pohromadě.

Zeptal jsem se ministra zahraničí, zda by bylo legální, kdyby cizí mocnost obvinila britského premiéra z porušení domácích zákonů, bombardovala Spojené království, zabila desítky britských občanů a unesla premiéra a jeho manželku uprostřed noci. Odmítla odpovědět.

Měl pravdu.