No, to byl ale zasraný rok. Tento týden jsem ztratila svého otce na rakovinu. Nebyla jsem si jistá, jestli sem mám něco napsat, ale pravdou je, že ten muž je tak silně zodpovědný za to, že jsem tady a mám příležitosti, které mám, že mi přišlo správné něco sdílet. Pro mé blízké budete vědět, že bojuje více než rok poté, co původně dostal jen 2 měsíce. Jako všechno ostatní v životě, i on to zvládl se silou, kterou nikdy plně nepochopím. Byl to můj hrdina. Byl z nás nejlepší. A udělám vše, co je v mých silách, abych tomuto odkazu dostál. Když jsem byl na dně a uvízl v práci, kterou jsem nemohl vystát, vzal mě zpět, dal mi prostor a podporu, abych si mohl dovolit vsadit na svou budoucnost, a povzbudil mě, abych opustil svou každodenní práci a věnoval se naplno své vášni: být na plný úvazek ve Web3. Udělal toho tolik pro lidi ve městě, ve kterém vyrůstal. Pro charitu. Pro jeho komunitu. A až do samého konce se soustředil na pomoc druhým. Staral se o mě, mou mámu a mého bratra tak, jak to málokdo dokázal a pocházel z ničeho, vždy byl mou inspirací. Je tolik příběhů, o které bych se mohl podělit... ale myslím, že to, na čem teď záleží víc, je ponaučení: Čas není nekonečný. Jděte si za svými sny. Travte každou vteřinu s těmi, které máte rádi. A ujistěte se, že skutečně žijete svůj život; Tento prostor je tak zaměřen na finanční bohatství, ale všechny peníze na světě vám nekoupí ani minutu navíc, až vyprší váš čas. Pro ty, kteří mají to štěstí, že stále mají své rodiče: nečekejte. Pomozte jim žít život, o kterém snili. Příliš mnoho z nás si všechno schovává na "jednou". Odchod do důchodu. Později. Až se věci uklidní. Ale pravdou je, že nemáme kontrolu nad svou délkou života a někdy ten den nikdy nepřijde. Žijte pro přítomnost....